Peace, Love, Empathy

Donalda Cobaina (20.2.1967-5.4.1994), jako by mráz zasáhl celé srdce rockové hudby. Šok měl sílu blesku. Sebevražda lídra veleúspěšného tria NIRVANA v sobě totiž nesla tak velký díl zdánlivé nepochopitelnosti a tragické zbytečnosti, až se zdálo, že svět definitivně vykolejil. Těžko vysvětlitelné pohnutky, které vedly tohoto sedmadvacetiletého proroka moderního rocku k finálnímu řešení svých duševních krizí, začaly pomalu prosakovat na povrch ve vší hrůznosti. A člověk ani nemusel být kdovíjaký novinářský odborník, aby v dřívějších rozhovorech dešifroval zničující vlny frustrací, které protagonistou mávaly jako praporkem ve větru, aby jím nakonec mrštily o skálu zmaru.
Můžeme se donekonečna dohadovat, co bylo posledním signálem k sebevraždě, ale dnes je víceméně jasné, co ho trápilo nejvíce. Těžko se to chápe, ale Kurt Cobain se přímo patologicky bál slávy a stav, kdy se z garážové kapely stala celosvětová hvězda první velikosti, nedokázal snést. Úspěch, bohatství a mediální popularita, tedy všechno to, za co by drtivá většina jeho kolegů prodala duši, byly pro Cobaina peklem, kterého se bytostně děsil, které radikálně odmítl.

V roce 1991 byla kapela Nirvana všemi pasována za nové mesiáše rockové hudby. Album Nevermind vtrhlo v září onoho roku na scénu jako hladový panter a singl Smells Like Teen Spirit explodoval silou atomové bomby o necelý měsíc později. Když trio (zpěvák a kytarista Kurt Cobain, bubeník Dave Grohl a baskytarista Chris Novoselic) přiletělo na plánovaný koncert do berlínského klubu Loft pro pár stovek lidí, Nevermind už bylo na čtvrtém místě amerického Billboardu. Jedním z návštěvníků vystoupení byl i jistý mladík Gilbert Blecken, editor fanzinu Freakshow a velký ctitel alba Bleach. Měl v plánu udělat interview s člověkem, který byl zodpovědný za jeho oblíbené skladby About a girl, Negative Creep a Smells Like Teen Spirit. Nirvana měla zrovna zvukovou zkoušku a Gilbert začal pracovat na svém plánu. "Podíval jsem se kde zrovna Kurt Cobain je, přišel jsem k němu, představil se a požádal o interview, " vzpomíná po osmi letech Blecken, "požádal mě o poslední čísla našeho fanzinu , prolistoval ho a souhlasil." Samotný rozhovor poté proběhl v šatně kapely. "Kurt na mě působil soustředěným dojmem." říká Gilbert Blecken, "chtěl se vypovídat. Novoselic mě rozčiloval, pořád do Kurta ryl, ať to ukončí. Grohl neřekl ani slovo."
Blecken hodlal vydat interview v dalším díle Freakshow, ale to nikdy nevydal a cenný rozhovor tak zapadal téměř osm let prachem v jeho berlínském domově. Až nyní si můžeme přečíst to, co tehdy Cobain neznámému publicistovi o chladném listopadovém večeru vlastně říkal a vložit tak do mozaiky tragického Kurtova života další důležitý kamínek..